Přestože na Sněžku – nejvyšší horu České republiky – se dnes už dostanete snadno pomocí nově vybudované lanovky, svou exkluzivitu ještě stále má noční výstup, spojený s přivítáním vycházejícího slunce a nového dne přímo na vrcholu hory.
Co si vzít s sebou na Sněžku?
Tak pokud se chystáte právě na ten noční výstup, je fajn, když s sebou přibalíte baterku, anebo ještě lépe čelovku. O výstupu potmě bych mohla sama leccos vyprávět… Ale rozhodně doporučuji jí během cesty příležitostně vypínat, protože za jasného počasí je Krkonošská noční obloha naprosto kouzelná!
Výstup to není nijak náročný, ale je dobré vzít si pohodlné boty. V zimě, kdy jsou cesty namrzlé, se občas hodí i mačky, anebo alespoň hůlky. A pokud plánujete na vrcholu snídani, určitě vám přijde vhod teplý čaj, popřípadě nějaká ta domácí slivovička. Nehledě na roční období, před úsvitem je na Sněžce vždycky pekelná zima!
A můžeme vyrazit!
Ideální je začínat výstup z některé z boud v Obřím dole. Odtud se totiž stačí napojit přímo na stezku v Obřím dole a do dvou hodin už můžete koukat přes kopce k sousedům Polákům. V zimě je však tato stezka uzavřená. Potom zbývá ještě cesta přes Růžovou horu, na kterou odbočíte ještě před Obřím dolem a začnete stoupat po stezce od spodní stanice lanovky. Z Pece pod Sněžkou počítejte se třemi až čtyřmi hodinami.
Samotný výstup – přes Růžovou horu
Jste-li ještě napůl v říši snů, docela rychle vás probere chlad horského podnebí. Ale všechny ty vrstvy teplého oblečení, které jste si jistě na sebe oblékli, začnete postupně odhazovat, jakmile se stezka stočí prudce vzhůru. Zprvu stoupáte, obklopeni hustým lesem (proto je docela fajn mít vlastní zdroj světla a nespoléhat na svit úplňku). Na hřebeni se pak les najednou otevře a odhalí kouzlo noční oblohy, v zimě jí bezesporu dominuje bojovník Orion a při troše štěstí zahlédnete na jižním obzoru štíra se svým charakteristicky zatočeným jedovým ostnem.
Odtud si už můžete oddechnout (tedy pokud vás netlačí čas a nemusíte sprintovat, abyste stihli první sluneční paprsky). Cesta po hřebenech těsně před úsvitem patří podle mého k nejkrásnějším úsekům celého výstupu. Východní oblohu budete mít po pravé straně a můžete sledovat, jak se temně černá obloha pozvolna mění ve světle modrou a přitom si pohrává s odstíny fialové a oranžové. Se sněhem pocukrovanými stromky si připadáte úplně jako v pohádce.
A na závěr přijde výstup na kopuli Sněžky, který zabere už jen méně než půl hodinky a než se nadějete, stojíte na vrcholu nejvyšší hory Čech.
Na vrcholu Čech
Zde si můžete doslova podat ruku se sousedy Poláky, které sem zrovna tak, jako vás přilákal očekávaný východ slunce. A pak už nezbývá schoulit se před nepříjemným chladem a návaly větru někam do ústraní a čekat, až se oranžový kotouč konečně přehoupne přes obzor. Podívaná je to úchvatná:
Na návštěvě u sousedů
Ze Sněžky vede několik cest dolů, některé z nich míří k našim sousedům. Ale i ty jistě stojí za prošlápnutí. Především pokud se rozhodnete prozkoumat dvě ledovcová jezera, zvaná jednoduše Wielki Staw a Mały Staw, přímo pod hřebenem, spojujícím Sněžku a Studniční horu. Wielki Staw je dokonce možné vidět z vrcholu Sněžky.
A ještě jeden tip
Za předpokladu, že si na vrchol Sněžky nenesete žádný dopravní prostředek, který by vás rychle dopravil zpátky do údolí (snowboard, lyže, paraglide, teleport … ?), vydejte se zpátky opět přes Růžovou horu. Místní chalupy, které často fungují také jako farmy s hospodářskými zvířaty, nabízejí naprosto dokonalé staročeské pochoutky!
Trasa
