„Quién no conoce el bosque chileno, no conoce este planeta“ (Ten, kdo nezná chilské lesy, nezná vůbec tuto planetu.), napsal básník Pablo Neruda ve svých pamětech. Stejnou větu si můžete přečíst na dřevěné tabuli v kempu La Junta v údolí Cochamó, Chile.
Jižní Chile je pokryté překrásnými lesy s původními druhy stromů, jako jsou araucaria a alerce. Poskytnou vám příjemný stín za horkých letních dnů, ale také dokáží být zrádné a je třeba k nim chovat respekt. A přesně takové jsou i lesy v údolí Cochamó.
Stezka Cochamó začíná kousek za stejnojmennou vesničkou nedaleko městečka Puerto Varas v jižním Chile. Zavede vás podél řeky Cochamó hluboko do údolí, obklopeném tisícimetrovými žulovými stěnami a vrchy, zelenými pastvinami, hustými lesy a horskými jezery, až k horskému průsmyku El Paso León, které je zároveň hranicí s Argentinou.
Kdysi užívaná pouze místními kovboji (gauchos), misionáři a bandity, tato sto let stará stezka vám zabere tři až čtyři dny chůze. Na začátku prosince, jakmile sluníčko začne konečně hřát a dlouhá, deštivá zima se konečně vzdá své vlády, nastane konečně vhodný čas vyrazit na dobrodružnou pouť přes pohoří And až do Argentiny.
V létě, kdy jsou cesty vyschlé a stezka je frekventovaná, můžete stezku bez obtíží projít. Nicméně krátce po zimě se nevyhnete chůzi v blátě a neustálému hledání cesty skrze popadané stromy. Přecházení řek není až tak špatné, voda sahá pouze po kolena …
Všechny nesnáze z putování po blátivých cestách však budou rázem zapomenuty, jakmile dorazíte do kempu La Junta v údolí Cochamó! Představte si sytě zelené pastviny s volně se potulujícími koňmi a řeku Cochamó hučící opodál. To vše je z obou stran chráněné vysokými skalisky, na jejichž vrcholcích se lesknou pozůstatky ledu a sněhu. Díky nim snad také budete moci ocenit pohled na tenké pramínky vodopádů, spadající přes okraje útesů hluboko do údolí.
Tyto skály se velice podobají těm, které můžete vidět v údolí Yosemite, takže vás jistě nepřekvapí, že také údolí Cochamó je populární destinací pro horolezce z celého světa. Tento horolezecký ráj nabízí žulové stěny, dosahující výšky až tisíc metrů.
Pokud se rozhodnete přespat v kempu La Junta, můžete si přímo z vašeho stanu vychutnat překrásný výhled na majestátní hory a vesele se pasoucí koně, jež sem nosí náklad se zásobami či zavazadla pro lenivější turisty. Nicméně přespat se zde dá i v horské boudě (španělsky refugio) Cochamó. Ta stojí přinejmenším za návštěvu, protože leží na druhém břehu řeky a k tomu, abyste se k ní dostali, se musíte přepravit ve vozíku zavěšeném na laně a přeručkovat na druhou stranu.
Další část stezky je už poněkud méně prošlapaná, ale třeba budete mít štěstí a budete moci sledovat otisky koňských kopyt, která si prodrala cestu skrze neprostupný les. Může se ale také klidně stát, že vás zavedou z cesty ke korytu řeky, kterou nelze přebrodit, či přes kopce skrze křoviska, kde nepříjemně koušou otravné mouchy.
Možná vás ale přece jen nakonec zavedou až k půvabnému kamennému oblouku El Arco (oblouk), pokrytému mechem a kapradím. Tam vás také přivítá stejnojmenná bouda, která, pokud se zde rozhodnete přespat, bude ten večer s největší pravděpodobností patřit pouze vám a možná několika malým myším.
Protože mě stopy koňských kopyt nedokázaly převést skrze ten nejhlubší les plný popadaných stromů a houští, nemůžu vám bohužel povědět o krásách, které mě čekaly na druhé polovině stezky. Namísto toho bych ráda vyjádřila obdiv těm, kteří putují přes pohoří And pravidelně, a těm, kteří mají za úkol na konci zimy stezku otevřít a prosekat cestu skrze popadané staleté stromy a bujná křoviska. A také koním, jejich věrným pomocníkům.
A tak snad jednou přijde někdo, kdo nám poví, jak ta cesta pokračuje …